Masochismus není porucha, když…

Pokud vás někdy zajímalo, jakým způsobem se nahlíží z klinického hlediska na téma sexuálního masochismu, je tento článek právě pro vás. Následující řádky jsou o diagnostických kritériích pro sexuální masochismus dle DSM 5.

DSM 5 je diagnostický a statistický manuál duševních poruch – pátá verze z roku 2013 (v českém překladu od roku 2015). Tento manuál nachází největší uplatnění především v severní Americe, kde je využíván Americkou psychiatrickou asociací (American Psychiatric Association – APA), a je hlavním vodítkem při zjišťování a diagnostikování obtíží klientů. Obdobou v naší zemi je MKN 10, což je desátá verze Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Oba manuály se průběžně aktualizují v závislosti na nových poznatcích.

Pojetí sexuálního masochismu je v DSM 5 v mnoha ohledech zásadně jiné oproti minulosti. Připouští totiž možnost, že vás masochismus ve spojení se sexualitou nijak neomezuje a netrápí. V takovém případě jde o sexuální zájem a ne o poruchu nebo nemoc. Text doslova uvádí: „…jedinci otevřeně přiznávají intenzivní sexuální vzrušení způsobené podstupováním ponižování, bití, svazování či jiného utrpení. Tyto touhy se projevují ve fantaziích, nutkání, či chování. Pokud tito jedinci zároveň uvádějí psychosociální narušení způsobené jejich sexuálními zájmy či preferencemi, které zahrnují touhy po podstupování ponižování, bití, svazování či jiného druhu utrpení, mohou být diagnostikováni sexuální masochistickou poruchou. Pokud naproti tomu nepociťují žádnou nepohodu, například úzkost, obsese, vinu, či hanbu, které by byly způsobené těmito parafilními impulzy, a tyto jim neztěžují plnění jiných osobních cílů, může u nich být konstatován masochistický sexuální zájem, ale nelze u nich diagnostikovat sexuální masochistickou poruchu“ (DSM 5, 2015).

Pro zajímavost a úplnost se můžete níže seznámit s celým textem, který je ohledně sexuálního masochismu v DSM 5 uveden. V příštím článku se ze stejného zdroje podíváme na pojetí sexuálního sadismu.

Sexuální masochistická porucha 302.83 (F65.51)

Diagnostická kriteria

A. Po dobu alespoň šesti měsíců pociťování opakovaného a intenzivního vzrušení způsobeného podstupováním ponižování, bití, svazování, či jiného utrpení, jež se projevuje ve fantaziích, nutkání, či chování.

B. Fantazie a sexuální nutkání či chování způsobují klinicky významnou nepohodu nebo funkční narušení v sociální, pracovní či jiné důležité oblasti.

Specifikujte:

  • S asfyxiofilií: Zda jedinec za účelem sexuálního vzrušení využívá praktik, které souvisí s omezením dýchání.

Specifikujte:

  • V kontrolovaném prostřední: Tento specifikátor lze primárně aplikovat na jedince, kteří žijí v institucionálním či jiném zařízení, kde jsou možnosti provozování masochistického chování omezené.
  • V plné remisi: Neobjevila se nepohoda a funkční narušení v sociální, pracovní či jiné oblasti. Tento stav trvá po dobu minimálně pěti let mimo kontrolované prostředí.

Diagnostické znaky

Diagnostické znaky pro sexuální masochistickou poruchu lze aplikovat na jedince, kteří dobrovolně přiznávají své parafilní zájmy. Takoví jedinci otevřeně přiznávají intenzivní sexuální vzrušení způsobené podstupováním ponižování, bití, svazování či jiného utrpení. Tyto touhy se projevují ve fantaziích, nutkání, či chování. Pokud tito jedinci zároveň uvádějí psychosociální narušení způsobené jejich sexuálními zájmy či preferencemi, které zahrnují touhy po podstupováníponižování, bití, svazování či jiného druhu utrpení, mohou být diagnostikováni sexuální masochistickou poruchou. Pokud naproti tomu nepociťují žádnou nepohodu, například úzkost, obsese, vinu, či hanbu, které by byly způsobené těmitoparafilními impulzy, a tyto jim neztěžují plnění jiných osobních cílů, může u nich být konstatován masochistický sexuální zájem, ale nelze u nich diagnostikovat sexuální masochistickou poruchu.

Kriterium A indikuje, že znaky či symptomy sexuální masochistické poruchy musí přetrvávat po dobu minimálně šesti měsíců, a to pro vyloučení přechodného charakteru zájmu o podrobování se ponižování, bití, svazování, či jiného druhu utrpení. Porucha však může být diagnostikována i v případě kratšího časového úseku, pokud se vyskytuje v evidentně trvalé formě. Toto kriterium by tedy mělo být bráno jako obecná směrnice, ale ne jako prahová hodnota.

Přidružené znaky podporující diagnózu

Rozsáhlé užívání pornografie obsahující akt podrobování se ponížení, bití, svazování, či jiného druhu utrpení je někdy přidružené kriterium sexuální masochistické poruchy.

Prevalence

Míra výskytu sexuální masochistické poruchy v populaci není známa. V Austrálii se uvádí, že 2,2 % mužů a 1,3 % žen se zapojilo do praktikování svazování, vynucování kázně či dominance a submise v posledních dvanácti měsících.

Vývoj a průběh

Jedinci z obecné populace trpící parafilií v průměru uvádějí, že parafilie u nich započala ve věku 19,3 let, přestože byly zaznamenány případy propuknutí masochistických fantazií i v maldším věku – včetně puberty a dětství. O přetrvání masochistické sexuální poruchy v průběhu času se ví velmi málo. Sexuální masochistická porucha z definice vyžaduje jeden či více přídatných faktorů, které se mohou měnit během času v léčbě a mimo ni. Tyto zahrnují subjektivní nepohodu (např. pocit viny a hanby, intenzivní sexuální frustrace, osamělost), psychiatrickou morbiditu, hypersexualitu a sexuální impulzivitu a narušení v psychosociální oblasti. Lze tedy konstatovat, že podoba sexuální masochistické poruchy se mění s věkem. Zvyšující se věk má na sexuální masochistickou poruchu stejný účinek jako na ostatní parafilní a normální sexuální chování – snižuje zájem o toto chování.

Funkční důsledky sexuální masochistické poruchy

Funkční důsledky sexuální masochistické poruchy nejsou známy. Přesto lze konstatovat, že masochisté podstupují riziko náhodné smrti při praktikování asfyxiofilie či jiných autoerotických praktik.

Diferenciální dignóza

Mnohá z onemocnění, jež mohou být diferenciálními diagnózami pro masochismus (např. fetišistický transvestitismus, sexuální sadistická porucha, hypersexualita, porucha užívání alkoholu a látek), se někdy vyskytují také jako komorbidní diagnózy. Je tedy nezbytné ostražitě posuzovat podklady pro diagnostikování sexuální masochistické poruchy a brát možnost výskytu další parafilie či duševní poruchy jako součást diferenciální diagnózy. Masochistické sexuální preference bez projevů obtíží (ne sexuální masochistická porucha) by měly být také součástí diferenciální diagnózy, protože jedinci, kteří ovládají své chování, mohou být spokojeni se svojí masochistickou orientací.

Komorbidita

Komorbidity, jež byly zaznamenány, byly pozorovány na jedincích v léčbě. Poruchy, které se vyskytují současně se sexuální masochistickou poruchou, obvykle zahrnují další parafilní poruchy, jako je například fetišistický transvestitismus.

Literatura: RABOCH, Jiří, Michal HRDLIČKA, Pavel MOHR, Pavel PAVLOVSKÝ a Radek PTÁČEK (eds.). DSM-5®: diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Hogrefe – Testcentrum, 2015. ISBN 978-80-86471-52-5.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
23 + 12 =