Nutnost vzdělávání odborníků, zabývajících se sexualitou

Nutnost vzdělávání v oblasti BDSM, s cílem poskytovat lidem se zájmem o toto zaměření dostatečně odbornou péči, je stále více aktuální. V posledních několika letech se výrazně zvýšil zájem lidí o témata z oblasti sexuality, která byla dlouho tabuizována, a nyní mají tendenci se normalizovat. Současně s tím se zvyšuje i počet lidí, kteří se domnívají, že jsou schopni nabízet odborné poradenství.

Kde roste poptávka, roste i nabídka. Je ovšem třeba rozlišit mezi lidmi, kteří s těmito tématy sympatizují (kink-friendly) a těmi, kteří se v nich vzdělávají a umí s nimi odborně pracovat (kink-aware). Sabitha Pillai-Friedman, J.L. Pollitt a Annalisa Castaldo nabízí model vzdělávání, který má zájemcům pomoci stát se odborníky a ne jen sympatizanty bez hlubšího vzdělání (osobní zájem a účast v BDSM aktivitách neznamená odborné vzdělání). Shledávám tuto snahu jako velmi cennou a potřebnou. Každý, kdo se ve své práci setkává s tématem sexuality, by se měl vzdělávat i v oblasti BDSM.

Nadefinovat, co přesně BDSM znamená, je obtížné. Je to výčet činností a postojů, které se dají v rámci sexuality využít. Snaha přesně vymezit, co je a není BDSM, vedla k využítí mnoha odborných lékařských termínů, které jsou ovšem zavádějící, protože vycházejí z pozorování klinické populace. V praxi se pak setkáváme se snahou rozlišit, stále pomocí těchto pojmů, klinickou a neklickou populaci. V Diagnostickém a statistickém manuálu mentálních poruch (užívaný nejvíce v USA) tak vznikly např. položky Sexuální masochismus a Porucha sexuálního masochismu. Druhý případ se od prvního liší hlavně tím, že toto zaměření člověku nějakým způsobem vadí. Současně s tím vznikají i pojmy, které pochází přímo od lidí, pro které je BDSM běžnou součástí života. V USA např. kink (u nás ekvivalentně úchyl, úchylačení). V souvislosti se snahou vzdělávat se v této oblasti, je třeba rozumět jak samotným pojmům, tak jejich vzniku a původnímu účelu. (Je to i jeden hlavních důvodů naší snahy zavádět nahrazující pojmy, které lépe vystihují skutečnost, např. sexuální variace).

Dalším tématem, které by si měl odborník zpracovat dříve, než započne svoji snahu pomoci druhým je riziko přenosu a protipřenosu. Jedná se o nezpracovaná témata pracovníka, která často vedou k nepochopení klienta a odmítání nebo zavrhování jeho témat. V oblasti sexuálních variací je toto obzvláště důležité, protože často obsahují témata v jiném kontextu nežádoucí nebo trestná (např. agresivní chování, omezování osobní svobody, působení bolesti, psychické a fyzické ponižování) nebo specifická (např. vnitřní a vnější coming-out, komunikace s partnerem, který nemá stejné sexuální potřeby, vymezování hranic ve vztahu a mimo něj, odlišení od domácího násilí).

Samotný návrh výcviku (dle Sabitha Pillai-Friedman, J.L. Pollitt a Annalisa Castaldo), který má vést ke zvýšení odbornosti v oblasti sexuálních variací má tři fáze. Desenzitizace (ztráta citlivosti) a „resenzitizace“ (tento pojem se u nás nepoužívá, jde o jakési obnovení citlivosti vůči specifickým podnětům), nabytí znalostí, rozvoj dovedností.

Cílem první fáze je hluboké sebepoznání vlastních postojů, připravenost na množství témat, které mohou sexuální variace obsahovat skrze osobní zkušenost, pochopení rozmanitosti této oblasti sexuality a množství prožívaných emocí (které jsou někdy i protichůdné), motivace účastníků a propojení s ostatními aspekty života. Toho se dosahuje např. diskuzemi s různě zaměřenými lidmi v rámci sexuálních variací, názornými ukázkami průběhu aktivit, návštěvou zařízení k tomu určených (kluby, mučírny, stáje), tematická představení, filmy s explicitním obsahem, atp. Snahou je setkat se s co nejvíce podněty, zažít si svoji reakci na ně (aby pracovníka nezaskočily při práci s klientem – desenzitizace) a utvořit si vlastní tolerantní a respektující názor (resenzitizace).

Ve druhé fázi je cílem nabytí znalostí o tématu jak z odborných, tak laických zdrojů. Jedná se o prostudování mnoha výzkumů a odborných publikací, beletrie, seznámení s organizacemi, které se na téma sexuálních variací zaměřují z různých důvodů (výzkum, vzdělávání odborníků a veřejnosti, terapie, nízkoprahová podpora klientů, občansko-právní aktivity, semináře, workshopy) a zmapování psychosociální sítě v dané oblasti. Tuto oblast je samozřejmně třeba neustále doplňovat a rozvíjet.

Obsahem třetí fáze je rozvoj dovedností skrze supervizi. Jde o způsob vzdělávání, kdy pracovník má povinnost se po určitou dobu pravidelně setkávat (např. jednou týdně nebo měsíčně) se zkušeným externím kolegou, buď individuálně nebo skupinově, a konzultovat konkrétní témata, se kterými se ve své praxi setkává a způsob, jakým s nimi pracuje. Cílem je zajistit, aby klientovi byla poskytnuta vhodná péče, ujištění pracovníka, že jedná s klientem odpovídajícím způsobem, nebo nacházení nových způsobů práce, pokud si pracovník není jistý dalším postupem, nebo i ošetření pracovníka v případě, že má s tématem obtíže.

Co si myslíte vy o tomto návrhu vzdělávání? Měli byste k takto vzdělanému odborníkovi větší důvěru a rozhodli byste se o to spíše využít jeho služeb? Kdybyste měli možnost položit mu několik otázek, abyste si ověřili jeho vzdělání a znalosti, jaké by to byly? Je pro vás důležité, aby byl odborník vzdělán v sexuálních variacích i v případě, že to není vaše hlavní téma, se kterým k němu přicházíte?

Zdroj: Sabitha Pillai-Friedman, J.L. Pollitt & Annalisa Castaldo (2015) Becoming kink-aware – a necessity for sexuality professionals, Sexual and Relationship Therapy, 30:2, 196-210

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Solve : *
20 + 23 =